6.VMA

15. prosince 2009 v 18:01 | *ManalaHope* |  VMA--
6.kapitola
,,A to?"vymáčkla jsem ze sebe a čekala. Konečně jsem od něj odtrhla oči a koukla na holky. Myslim že jim ty udivené tváře nikdy nesplasknou. Radši jsem nechtěla pomyslet na to jak se tvářím já.
,,Co třeba společné foto, to nikdo z ostatních holek nemá." Vybafl na nás. A já nestačila čučet. Vážně, bože! Najednou vyprskl smíchy Tom a k němu se přidali kluci. Koukli jsem s holkama po sobě a pak se zvednutým obočím čekali než se uklidní.
,,Čemu se smějete." Zajímala se Žani už asi zase přišli k hlasu a mohli mluvit.
,,Na vás byl pohled. To chtělo fotku. Tak vyvalený fanynky jsem ještě neviděl." Zubil se na nás nevinně Tom. Tomu jsem se taky museli smát protože je nám jasný že to bude asi fakt.
,,Divte se, každý den se nám nestane že se u nás z čista jasna zjeví Tokio Hotel." Smála se Máňa.
,,To je taky fakt. Tak co bude s tím focením." Usmál se na nás vlídně Bill. Tak jsem se vyškrábali na nohy a šli jsem na věc. Už trochu sebevědomější, ale pořád s rozklepanýma nohama. Já jsem přicupitala k Billovi, protože si mě zavolal. Objal mě a já se málem roztekla. Žanetlka nás fotila. U něj sme se všechny vystřídali. Tom chtěl taky zvlášť s každou z nás. A nakonec všichni dohromady. A to Bill požádal nějakýho sekuriťáka. Já na té fotce stála vedle Billa, z druhé strany Lůca, pak Tom, Máňa, Gusťa. Na druhé straně vedle mě Žanet a pak Geo. Krásná fotka. Když bylo po všem. Se všema jsem se ještě objali. Bill jakoby ještě něco chtěl říct když objal Žani. Nakonec nic.
,,Tak holky, bylo to s váma super, ale mi už musíme." Řekne Bill. A vypadá smutně? Ne to je jen moje představivost. Pak najednou ožije.
,,Mám tajemství vy jste teda z česka jo?" zeptá se pro jistotu, protože se nás jednou ptal během focení. Mi jen přikývli. ,,No tak za chvíli bude nový CD a pak turné. Do Prahy taky pojedem. Tak nechtěli byste přijít do arény v den koncertu dřív a byli byste tam s námi." Řekne jako by nic. A mi už dneska po sté oněmíme.
,,No mi si počkáme než se vzpamatujete." Směje se Geo, který měl ještě ve vlasech tužku. Možná ji tam má schválně.
,,To jako myslíte vážně?" vyjekla Žani. Kluci přikývnout a mi jdem do kolen.
,,No jasně! To je otázka kdo by tomuhle odolal." Vyhrkne Máňa. Všichni se začnou smát.
,,Tak jo, tady máte moje soukromý číslo. Já si vezmu dyštak tvoje." Řekne a kouká při tom na mě. Ohhhh. Tak jsem si vyměnili čísla.
,,Ale nikomu ho nedávej." Napomene mě.
,,Si blázen? Nebudu nikomu dávat tvoje číslo. Ani nápad." Zhrozim se.
,,Tak mi už opravdu musíme. Tak se mějte už se na vás těšíme. Dáme vědět." Loučí se. A pak jsou pryč. My jsem ve velikém šoku a asi hodinu se z toho musíme vzpamatovávat.
,,Nebyl to sen." Vydá ze sebe Lucka.
,,Myslim že ne." Odpoví Žani a potvrdí právě to co se stalo. Byli opravdoví.
,,Myslíte že se fakt ozvou?" zeptá se Máňa.
,,Nevím, ale jestli jo tak jsem ty největší klikařky na světě." Směju se.
,,Jo já to říkala že se všechno to zlý obrátí v ,,dobrý." Mrkne na nás Žani a mi jen kýveme. Je to fakt. I když to co se stalo nebylo dobrý ale přímo ,,awesome".

Tak Adélko to bylo pro tebe. Takový malý dáreček k tvým narozeninám. Tak všechno nej a nejlepší k tvým narozkám, hodně štěstí a zdravý. Ať ti vyjde vše co máš v plánu( hlavně naše ekšn) a aspoň poloviny co bylo v téhle povídce.
Přidat komentář
 

Další články

Kam dál